Vydáno: Neděle 3. 5. 2015

Kategorie: Názory a komentáře

Tags: Ukrajina rusko usa válka dejme sanci miru Americký konvoj

Nechci čekat, až bomby začnou padat na naše hlavy

Autor: Jan Tamáš

Letos uplyne 70 let od okamžiku, kdy skončila poslední světová válka. Až donedávna jsme mnozí věřili, že tato již byla poslední. Obzvláště po skončení studené války a pádu totalitního režimu inspirovaného komunistickými ideály se zdálo, že nás budou čekat již jenom pozitivní kroky směrem kupředu.

Pětadvacet let přechodu od centrálně řízené k tržní ekonomice nepřineslo ani hladomor, ani válku a za tuto dobu se naše země natrvalo integrovala do Evropského společenství a stala se jeho nedílnou součástí. Budoucnost se zdála růžová.
Pak jsme se ale stali svědky další války na území Evropy, když v roce 1999 došlo k bombardování bývalé Jugoslávie členy aliance NATO (bez souhlasu OSN). Zřejmě ne náhodou se tak stalo pouhých 12 dnů poté, co se naše země stala členy této aliance. Stali bychom se jimi, i kdyby toto bombardování našemu členství předcházelo? Dost možná ne, tato otázka však je dnes již bohužel bezpředmětná, zejména pak vzpomeneme-li, že předčasné volby v roce 1998 vyhrála dnes vládní ČSSD, mezi jejíž volební sliby patřil i ten o vyhlášení celorepublikového referenda o vstupu ČR do NATO. Zdá se, že názory lidí vrcholové politiky zajímají bohužel jen tak měsíc, dva před volbami.

Roztříštěním Jugoslávie na kusy však války neustaly. V novém tisícíletí byl ze strany USA napadnut nejprve Afghanistán (aniž by kdy USA vyhlásily Afghanistánu válku, čímž mimochodem porušili mezinárodní právo), následně pak Irák a obě země se dodnes zmítají v pekle, které bylo těmito útoky způsobeno.

Dnes však cítíme válku daleko blíž než je Afganistán či Irák, lidé totiž umírají opět v Evropě, konkrétně na Ukrajině.

Od Ukrajiny dělí naší zemi již jen Slovensko, situace je tedy velmi vážná. Nemůže hrozit, že se z ozbrojeného konfliktu stane otevřená válka a ta se následně rozroste a pohltí i sousední země? Nikdo z nás si jistě takový scénář nepřeje.

Leč bohužel právě tímto směrem události posledních dní směřují. Naše vláda odsouhlasila přejezd americké armády přes naše území, což v dobách míru nebývá nic zvláštního, pokud by se však tento přejezd konal za standardních podmínek: tedy zahalená vozidla přepravená po železnici. Jak podotknul bývalý ministr zahraničí ČR pan Schwarzenberg, šlo o test. Test, zda se Česká republika zapojí do válečného šílenství, stavícího proti sobě Evropu a Rusko, nebo zda se rozhodne jít cestou míru, podobně jako třeba Rakousko nebo Švýcarsko, vyspělé evropské demokracie - nečlenové NATO.

Naše vláda rozhodla o zavlečení naší země do tohoto vojenského dobrodružství, aniž by proběhla jakákoliv celospolečenská diskuze. Tato otázka nebyla diskutována dokonce ani v našem Parlamentu! O osudu naší země tedy do značné míry rozhodlo 17 členů naší vlády. Demokracie postavená na hlavu.

Cítím, že nechci dále mlčet tváří v tvář stoupajícímu napětí jen pár stovek kilometrů od nás. Nechci čekat, až bomby začnou padat na naše hlavy. Pak už by na vyjádření nesouhlasu mohlo být pozdě.

Pokud i ty cítíš, že je potřeba začít něco dělat, nečekej už! Jakákoliv nenásilná akce má smysl.

Dejme šanci míru.

 

PS: Pokud opravdu nevíš, co bys mohl(a) podniknout, zde je pár tipů:

 

  • Dej najevo svůj nesouhlas s válkou. Vyfoť se se sloganem "Dejme šanci míru" a fotku sdílej.
  • Napiš premiérovi, ministrům, poslancům, senátorům či europoslancům. Dej jim najevo svůj nesouhlas a požádej je o zastavení tohoto šílenství.
  • Uspořádej pietní akt za minulé i budoucí oběti války v Evropě! Zapálení svíček je vhodným připomenutím hrůz války a může inspirovat k představení si světa v míru.
  • Narukuj k Mírové armádě: staň se nenásilným bojovníkem za mír. Věnuj alespoň pět minut denně práci na tom, aby války jednou provždy skončily v učebnicích dějepisu.
  • Napiš do médií, která sleduješ, posloucháš, čteš. Sděl jim svůj nesouhlas s válkou a požádej je o objektivní informování. Sděl jim také, že pokud nebudou informovat objektivně, přestaneš je sledovat, poslouchat, číst.
  • Napiš do sekretariátu politické strany, kterou jsi volil. Co napsat, už víš.
  • Zúčastni se příštího jednání Poslanecké sněmovny, Senátu, zasedání jejich komisí, Rady České televize, Rady Českého rozhlasu, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Pokud bude prostor pro dotazy, vyjádři svůj názor. Pokud nebude prostor pro dotazy, zkus vyjádřit svůj názor například nápisem na tričku či na letáčku.
  • Napiš do kanceláře Vlády ČR a požaduj, aby bylo zasedání naší vlády přístupné veřejnosti a přenášeno živě přes Internet podobně, jako tomu již dnes je u jednání Sněmovny či Senátu .
  • ...
    _____________________________
    Podpoř referendum za zákaz podporovat jakoukoli vojenskou intervenci, která není v souladu s Chartou Spojených národů a nemá souhlas Rady bezpečnosti OSN

 

url cloneNike
Zobrazit fotogalerii v detailu článku: 0

Komentáře