„Ty ses s těmi Palestinci úplně zbláznil“, napsal mi před pár dny jeden známý. Asi to známe všichni, kdo jsme tady. Pro někoho jsme obhájci nebo přímo fanoušci teroristů, jiní naši blízcí zase nemohou pochopit, proč se vůbec „těmi Palestinci“ tak zabýváme a podobným hodnocením se tak vystavujeme.

Na světě je mnoho nespravedlnosti a utrpení, až příliš mnoho. Lidé umírají ve válečných konfliktech, jako oběti represivních režimů, jsou nuceni opouštět své domovy z politických důvodů, kvůli válkám, akutní chudobě nebo změně klimatu.

Dnes ráno se Praha opět probudila v šoku z hrůzné násilné události, která otřásla zemí 21. prosince odpoledne.
Čtyřiadvacetiletý muž vnikl do budovy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, která se nachází v centru města, a zahájil palbu na studenty a profesory, přičemž zabil patnáct lidí a mnoho dalších vážně zranil.

Poté, co zabil svého otce, se mladík vydal na univerzitu, kde se pokoušel o co nejvíce obětí, a dokonce bezhlavě střílel i z okna s výhledem na rušnou ulici v centru města.