Na tomto setkání ze dne 26. listopadu byla uzavřena dohoda mezi Francií a Ruskem o válce proti ISIS. Mluvilo se o budoucnosti Sýrie a také se znovu potvrdilo společné rozhodnutí vyřešit konflikt na Ukrajině politicky.
Z tohoto setkání plyne mnoho významů a důsledků, ale nyní chceme zdůraznit jen jeden: za více než rok se změnila politika západní Evropy vůči USA. Stále více a více je Rusko vnímáno ne jako problém, ale jako spojenec na poli ekonomickém a politickém. V rámci této změny jsou tři rozhodující momenty.
Prvním z nich byl v loňském roce politický zásah Německa a Francie s cílem zbrzdit v ukrajinské krizi agresivní politiku USA, zásah, který vedl v únoru 2015 k minským dohodám.
Druhým momentem byla vojenská intervence Ruska v Sýrii proti ISIS. Abychom pochopili její význam, musíme vzít v úvahu skutečnost, že ISIS je "výtvor", který i jestliže nebyl přímo podporován Spojenými státy, tak jimi rozhodně nebyl brzděn. Ruská intervence dosáhla z vojenského hlediska velkého úspěchu v několika týdnech. Podle odhadů Giulietta Chiesy se vojenská síla ISIS snížila o 40%, což také umožnilo návrat několika stovek tisíc uprchlíků do Sýrie. Tento krok poukázal na rozpory a pokrytectví politiky USA: kdyby totiž skutečným cílem bylo zničení ISIS, proč nespolupracovat s Ruskem? Snad proto, že skutečným cílem není vyhlášený boj proti terorismu, ale svržení syrské vlády, které by umožnilo zvýšit kontrolu USA nad touto oblastí. V každém případě Rusko sehrálo důležitou roli na mezinárodní šachovnici a ukázalo, že disponuje velmi pokročilou vojenskou technikou. (Navzdory ekonomickým sankcím potřebují USA ruskou technologii pro své vlastní rakety a nadále kupují motory RD-181 od Ruska.) Takže americká iniciativa se nachází v Sýrii ve slepé uličce stejně, jako se tomu už stalo na Ukrajině.
Tím se dostáváme ke třetímu bodu: k útokům v Paříži. Těmito útoky ISIS a jejich příkazci přesouvají válku přímo do Evropy. Mnoho politologů předpokládalo, že Francie požádá o mezinárodní pomoc, opírajíce se o článek 5 NATO, stejně jako to učinili Američané po 11. září. Místo toho se ale Francie obrací na Evropu a odvolává se ke Smlouvě o Evropské unii. Ihned po té odlétá Hollande do Moskvy, aby usiloval o spolupráci s Ruskem. Jde jasně o proevropskou volbu (nebo snad o volbu nacionalistickou?), o přiblížení se k Rusku a distancování se od americké politiky. Toto distancování od Spojených států není vůbec snadné, protože poválečná Evropa je velmi závislá na americké ekonomice.
Berme v úvahu, že v posledních 20 letech vedou USA destruktivní politiku, která nepřinesla žádné výhody ani "demokratizovaným" národům ani spojencům. Zároveň vznikly nové ekonomicky velmi silné póly: tzv. země BRICS, Čína, Rusko, Indie, Jihoafrická republika a Brazílie. A Evropa, aby přežila, potřebuje mít dobré vztahy a obchod s těmito zeměmi, a to i v případě kolapsu dolaru (v posledních letech, mnoho centrálních bank významně posílilo své rezervy ve zlatě).
Proto často trváme na tom, aby se nevěřilo pohádkám, které nám vypráví zejména zde u nás média, abychom šli cestou neutrální politiky a spolupráce se všemi, a hlavně se nevzdávali národní suverenity tím, že se staneme na poli informací ozvěnou CNN a na poli politickém jen ozvěnou politiky stanovené nejkonzervativnějšími sektory Washingtonu.
Jedna otázka zůstává otevřena: jak budou reagovat Spojené státy na neustálé neúspěchy jejich zahraniční politiky?
Gerardo Femina
27. listopadu 2015
____________doporučujeme__________________
- Tvář a maska ISIS
- Odsuzujeme teroristické útoky, odsuzujeme pokrytectví. Zastavme spirálu násilí
- Euro-americký státní převrat na Ukrajině
