Před pár měsíci (7. ledna) informovala Čína svět o výskytu nového neznámého viru, který je nebezpečný v důsledku absence protilátek, nejistoty jeho vývoje a zatím neexistence nástrojů na obranu proti němu. Čína okamžitě zavedla drastická opatření, která uzavřela do izolace celá města a celkem přes 60 miliónů obyvatel. Najednou se tedy změnil život národa s téměř 1,4 mld. obyvatel. Došlo k zavření továren, a tak k ohrožení ekonomické úrovně, kterou si vybudovali za desetiletí práce. Bylo tedy jasné, že stojíme před velkým problémem. Přesto, a navzdory varování Světové zdravotnické organizace, byla reakce evropských vlád velmi vlažná a nezkoordinovaná. Možná se politici nezachovali kompetentně nebo byli zahlceni jinými každodenními problémy nebo budoucími volebními výsledky. Možná byli postaveni před rozhodnutí, jestli upřednostnit zdraví lidí, nebo naopak byznys, ekonomiku a trh...
Některé země, jako např. Itálie, se rozhodly k některým opatřením, jako bylo pozastavení přímých letů z Číny, což samozřejmě nebylo moc platné, jelikož se k tomu nerozhodla celá Evropa. Informace, které byly poskytnuty veřejnosti, byly povrchní a nesourodé. Někteří “experti” se dokonce vyjadřovali v tom smyslu, že nový virus je něco jako chřipka, a není tedy potřeba se ho tolik obávat. S občany se zacházelo jako s dětmi a nedostatek informací způsobil paniku, která umožnila šíření poplašných zpráv.
Následkem toho vyplukla “bouře”, a to 23. února v Itálii. Počet nakažených rostl exponenciálně a začala být přijímána stále tvrdší opatření. Konečně se v problému udělalo jasno. Tento nový virus není jen obyčejná chřipka, ale také není jako SARS nebo ebola. Je to nový neznámý virus, o kterém nemáme moc informací. Přibližně polovina lidí, u kterých byl prokázán potřebuje hospitalizovat a cca 10% skončí na JIP. Pokud by se virus rozšířil na velkou část populace, nemusela by zdravotnická zařízení poskytnout péči všem potřebným, tím více, že virem může onemocnět i zdravotnický personál.
Ukázalo se (nejdříve v Číně, v Korei a i v Itálii), že, jelikož neexistuje žádný lék, ani očkovací látka, jediným opatřením může být vyhnout se nákaze. Z toho plynou opatření k zamezení fyzického kontaktu mezi lidmi: mýt si ruce, vyhýbat se místům s koncentrací lidí, dodržovat od ostatních alespoň metrovou vzdálenost, uzavření škol, divadel a zákaz sportovních akcí a nakonec omezení pohybu osob na to nejnutnější...
Navzdory chybám, které se staly na začátku roku a tomu, co se děje v Itálii, se mnoho evropských zemí, jako Česká republika, k problému staví velmi nejasně a nerozhodně. V únoru se velmi zhoršila situace v Jižní Koreji, ale přímé lety byly zastaveny až 5. března. Publikované informace jsou zmatené. Část populace panikaří, ale bez toho, aniž by lidé změnili chování. Skeptická část populace věří tomu, že se jedná o něco jako chřipku. V celé Praze není možné sehnat ochrannou roušku nebo desinfekci na ruce. Itálie je chybně obviňována ze šíření nákazy. Takto znovu dochází ke skrývání faktu, že čelíme epidemii, která se týká celé Evropy a celého světa, jak opakovaně tvrdí Světová zdravotnická organizace.
To, co se v těchto dnech děje v Itálii, se pravděpodobně bude opakovat i v ostatních zemích (i když všichni doufáme, že se to nestane), pokud nebudou přijata nezbytná opatření. Toto je ale možné jen za podmínky, že se zájmy zdraví nadřadí ekonomickým zájmům a economické moci. Chování, jako to premiéra Babiše, který kritizuje Itálii nebo prezidenta Makrona, že jde do divadla uklidňovat občany, není to, co bychom v tuto chvíli potřebovali. Jsou potřeba důrazná opatření a investice do ochrany zdraví.
Je potřeba se podívat na to, jaká opatření přijala Čína, Korea a Itálie, a inspirovat se při vyvíjení opatření, aby byla účinná. Na jedné straně je potřeba zabránit šíření viru a zvýšit potenciál zdravotnických zařízení, zvýšit počty lůžek (hlavně na JIP), přijmout další zdravotnický personál a vybavit se potřebnými zdravotnickými prostředky. Tedy vlády se musí k celé situaci postavit velmi zodpovědně, ale na druhé straně lidé musí pochopit, že se tu nejedná jen o to, jak ochránit před virem sama sebe, ale i o to jak pomoci ostatním a to především těm nejslabším, aby se předešlo jejich nakažení.
Svět bez válek a násilí
9. březen 2020
