Smrt papeže Františka mě hluboce zasáhla, a to natolik, že mě přiměla vyjádřit některé pocity a postřehy, které jsem si postupem času vytvořil. Nejsou to strukturované myšlenky ani uvážený soud, ale jen pohled na věc.
Ačkoli nejsem věřící a vždy jsem církev kritizoval, vzpomínám si na událost, která na mě hluboce zapůsobila: Františkem prosazované usmíření s ruskou pravoslavnou církví v roce 2016, které vyvrcholilo setkáním na Kubě. Gesto velkého významu.
Zaujala mě ještě jedna zpráva: ve zpravodajství TG1 se objevila zmínka, že František onemocněl rakovinou mozku. Ačkoli byla tato informace vyvrácena, zanechala již v médiích stopu naznačující pochybnosti o papežově příčetnosti. Ve zkratce bylo řečeno, že papež „to nemá v hlavě v pořádku“. To mě vedlo k zamyšlení nad vlivem jeho postojů na mocenské síly a přimělo mě to sledovat ho s větším zájmem.
Oceňoval jsem jeho protiválečné a mírové postoje, zejména jeho apely týkající se konfliktu na Ukrajině, kdy vyzýval k odvaze jednat. Jasný postoj zaujal také k jednání Izraele, když to, co se děje v Gaze, označil za genocidu. Pamětihodný byl jeho výrok o „třetí světové válce vedené po částech“, neorganické válce, „válce zájmů, o peníze, o zdroje, o nadvládu nad národy...“, kterou pohání válečný průmysl.
Papež František čelil kritice ze všech stran. Některé skupiny ho považují za představitele zpátečnického konzervatismu, zatímco v jeho vlastním katolickém prostředí někteří kardinálové dokonce vyzývali k jeho rezignaci. Mezi věřícími navíc kolovaly zvěsti, že jeho zvolení přímo ovlivnil sám ďábel. Kritika zaznívala také v Argentině, kde se ho někteří snažili spojit se světem vojenské diktatury, což byla obvinění, která se nezakládala na pravdě.
Někteří levicoví představitelé naznačovali, že jeho jmenování bylo výsledkem dohod mezi finančními elitami. Nelze pak zapomenout na očerňovací kampaň proti Františkovi, kterou zorganizovali američtí konzervativci, kteří v Evropě investovali desítky miliard dolarů a zapojili do ní i velmi známé politiky.
I ti, kteří si jeho pontifikátu vážili, však jeho slovům naslouchali jen zdánlivě, protože podle nich pak nejednali.
Nabízí se otázka: čím to je, že když papež konečně jasně mluví o míru, nenásilí, smíření, vyjednávání, jeho věřící ho nenásledují? Proč, když vyhnal kupce z Chrámu, se lidé kupců zastali?
František se musel bránit proti všem, proti nepřátelské i přátelské palbě. Musel bojovat proti hlubokému pokrytectví, které, jak vyjádřil Tolstoj, je společnosti vlastní. Pokrytectví, které můžeme v dnešní době pozorovat ve všech projevech politiků a novinářů v diskuzních pořadech.
Jeho výroky o míru a válce, o souladu s vyznávanými morálními zásadami, jsou výroky, které denně vyjadřují miliony lidí. Zvláštní význam však nabývají právě proto, že pocházejí od představitele jedné z historicky nejvýznamnějších mocenských institucí, římské církve, která měla v průběhu svých dějin často ambivalentní vztahy s ostatními mocenskými strukturami a v mnohém se zasloužila o to, že se nepodařilo prosadit skutečné osvobození člověka.
Hlas papeže Františka je jedním z mála jasných hlasů ve stále zmatenějším a násilnějším světě. Díky, Františku! Pomohl jsi mi přiblížit se k tolika katolíkům, kteří se daleko od center moci každý den pohybují s láskou a soucitem.
Abych parafrázoval Woodyho Allena: Bůh je mrtvý, Marx je mrtvý, František taky... a já se taky necítím moc dobře! Ale jak řekl Silo, Bůh bude znovu žít daleko od institucí, v srdcích prostých lidí.
Zůstává v našich rukou, v rukou „obyčejných smrtelníků“, abychom aktivně vytvářeli svět, po kterém toužíme, který je protipólem vůle současných vůdců, kteří jsou neschopni zvládnout velmi složitou situaci na pokraji exploze.
Naše budoucnost závisí na rozhodnutích, která učiníme dnes.
https://www.pressenza.com/it/2025/04/francesco-il-papa-criticato-da-tutti-ma-ascoltato-da-molti/
