Příspěvek na setkání v Praze 11. ledna 2025 na téma mírového řešení konfliktů.
Dobrý večer všem a díky za pozvání na toto skvělé setkání.
Rád bych pohovořil o tématu dezerce, nikoliv však podrobně, ale pouze jako podnět k zamyšlení.
Podnětem k tomuto tématu se mi stala četba článku o 155. mechanizované brigádě „Anna Kyjevská“ ukrajinské armády. Ta se od září 2024 cvičí ve Francii. Již na začátku se 50 vojáků rozhodlo zběhnout. Po návratu na Ukrajinu dezertovalo 1 700 mužů, tedy více než třetina celé brigády. Přesto byla brigáda vyslána na frontu ve špatných podmínkách. Závěrečná bilance hovoří o velkých lidských ztrátách. Představuje selhání Macronovy válečnické politiky a ukazuje krutost, s jakou jsou lidé posíláni na smrt. Podnětem však mohly být i zprávy o dezercích například v ruské nebo izraelské armádě.
Pak jsem se zamyslel nad tím, že slovo „dezertér“ je obecně spojováno s něčím velmi negativním, jako velmi vážnou a hlubokou zradu. Jako by na světě nebylo nic horšího než být dezertérem.
Ale na druhou stranu je také pravda, že díky dezertérům se společnosti posunuly kupředu. Jeden příklad: dezertéři ze Spojených států během války ve Vietnamu významně přispěli k rozvoji mírového hnutí, které následně vyvinulo velký tlak na vládu, aby válku zastavila.
Vzpomněl jsem si tedy na některé výroky nacistů.
Generál Göring: „Obyčejní lidé nechtějí válku: ani v Rusku, ani v Anglii, ani v Německu. To je samozřejmé. Ale koneckonců o politice jednotlivých států rozhodují jejich vůdci, a ať už jde o demokracie, fašistické diktatury, parlamenty nebo komunistické diktatury, vždy je snadné lidi přetáhnout. Ať už má lid hlas, nebo ne, vždy se dá podřídit vůli mocných. Je to snadné. Stačí jim říci, že se chystá útok, a obvinit pacifisty z nedostatku vlasteneckého ducha a z toho, že chtějí svou zemi vystavit nebezpečí. Vždycky to funguje, v jakékoli zemi.“
Hitler: „Válka je výrazem vůle národa. Každý občan je povinen bojovat na obranu vlasti.“
Goebbels: „Pacifisté jsou zrádci národa.“
Člověka až mrazí, když čte tyto výroky, protože jsme je v Evropě v posledních letech slyšeli v jiné podobě.
Dezertér je považován za zrádce vlasti, která je chápána téměř jako posvátná a metafyzická entita, k níž člověk bytostně patří. Zrada vlasti je tak vnímána jako čin velmi závažný, podobný zradě Boha nebo bohů. A tak se člověk cítí morálně zavázán bránit vlast a sloužit jí.
Ale vlast je ve skutečnosti historický a kulturní vynález, který se v průběhu času mění. Například v roce 1990 se člověk narozený v Praze identifikoval s československou vlastí, o několik let později se tato identita změnila na českou vlast. Státy se mění a s nimi se mění i národ, který je s tímto státem spojen. Odstraňme tedy tuto aureolu posvátnosti kolem pojmu vlast!
Jak vysvětluje Göring, války organizuje menšina, která využívá pojem vlasti k manipulaci a získávání podpory obyvatelstva.
Tito manipulátoři násilně vnucují svou vůli, ale také zneužívají potřeby, kterou máme všichni. Jako lidské bytosti nejsme ostrovy, ale jsme hluboce propojeni s ostatními a se společenstvím. Potřeba sounáležitosti je velmi důležitá. Tedy jsme možná jako lidstvo schopni vytvořit nový koncept vlasti, vlasti, do které skutečně patříme, vlasti celého lidstva! A tato sounáležitost je zásadní, nezávisí na náhodě, na tom, kde a kdy jsme se narodili. Protože jsme lidé bez ohledu na to, kde jsme se narodili a do jaké rodiny patříme. Zatímco to, zda jsme Francouzi, Češi nebo Keňané, závisí na tom, kdy a kde jsme se narodili, tady jde o „karoserii“. Karoserie je důležitá, ale ne zásadní.
Z tohoto pohledu jsou skutečnými dezertéry ti, kdo podněcují válku, kdo dělají vše pro to, aby zvýšili svou moc nad ostatními, vytvářejí bolest a utrpení, protože zrazují pravou a jedinou vlast, k níž skutečně patří.
Dnes jsme ponořeni do velké militaristické propagandy. Skupina západních oligarchů ztrácí moc, nedaří se jim uskutečnit jejich plány a jsou den ode dne rozezlenější. Chtějí společnost dotlačit k tomu, čemu říkají „totální válka“.
Dezertér je tedy hrdinou této doby; je to ten, kdo se vzepře násilí, aby zachránil život svůj i ostatních, aby bránil své svědomí a zůstal věrný své pravé Vlasti.
Tato vlast nepopírá odlišné kulturní identity, naopak, živí se bohatstvím rozmanitosti. Tuto vlast tvoří všechny generace minulé, současné i ty, které teprve přijdou. Zatímco konkrétní identity společenství nebo národa mají svůj původ v minulosti, v jazyce, v tradicích, tato vlast jako lidstvo má svůj původ v budoucnosti. Je to projekt, jehož hnací silou jsou hluboké touhy po míru, soucitu, lásce a svobodě. Jednoduše řečeno, to, co nás hluboce spojuje, není to, co bylo, ale to, po čem toužíme: lidský svět bez bolesti a utrpení. A tento projekt boří všechny bariéry a ploty zvané Stát a Národ, v nichž jsme uvězněni.
Tento Univerzální lidský národ, jak jej nazývá Silo, je již přítomen jako intuice a aspirace ve vědomí mnoha lidí, zejména nových generací, které projevují citlivost vůči světu jako celku.
Tuto aspiraci posilují všechny aktivity realizované proti všem formám násilí a skutečně zaměřené na mír pro všechny národy.
Na závěr bych rád položil otázku: Čím chce každý z nás přispět k vytváření lepšího lidstva?
Gerardo Femina
Zdroj: Pressenza, mezinárodní tisková agentura
