Všechno souvisí se vším. Válka a válečné konflikty jsou pouze viditelnou a nejbrutálnější fází boje, který v jemnějších formách probíhá někdy skrytě, ale i veřejně v každé zemi. Je to ochrana zájmů velkých ekonomických skupin a podnikatelů, spojených s vybranými politiky před vším, co jim stojí v cestě za vlastní mocí a prospěchem. Politici pro ně schvalují v parlamentech zákony v jejich prospěch, v místní politice umetají cesty jejich osobním i vlastním zájmům. Tito mocní stojí někdy proti sobě, ale vždy proti všem občanům, kteří jim stojí v cestě. Pokud bude hnacím motorem jednání jak jednotlivců, tak politiků, ekonomických hráčů i států zisk, úspěch za každou cenu a potlačení práv občanů, nebude líp, ale hůř. Propletení moci ekonomické a politické znamená pokřivení demokracie, která je tak potlačována a zůstávají z ní jen vnější znaky. Dnes už se oligarchové staví do čela států přímo a ztělesňují tak propojení moci a peněz osobně. Obloukem se tak dostáváme k dřívějšímu stavu, odkud jsme se toužili dostat, kdy v našich končinách všechna moc byla v rukou generálního tajemníka strany a současně prezidenta republiky. K tomu směřujeme, ovšem paradoxně dnes svobodnou volbou občanů. I dnes už máme vlastně oprášeného nového generálního tajemníka s podporou prezidenta v čele státu, jenom si říká jinak.
Občan o věcech veřejných nerozhoduje a jeho prostor se v dnešním světě stále zmenšuje a utahuje.
Proto se napětí nesnižuje, ale zvyšuje. Nejblíže má společnost k vnitřnímu míru a určité harmonii tam, kde se snižují rozdíly mezi lidmi, a vládne určitá společenská dohoda na sociální spravedlnosti. Nerovnost a propastné rozdíly v příjmech jednotlivých lidí, ostrakizování celých skupin, vypjatý egoismus a opovrhování těmi nejubožejšími nejsou ničím jiným než konfliktem s vlastními občany. Pokud je třeba je trochu zklidnit, aby vydrželi další nárůst nerovnosti a nespravedlnosti v zákonech, je třeba najít vnějšího nepřítele a odvést pozornost mas k němu. Tím se napětí vnitřní přenáší za hranice země a mnozí začínají harašit zbraněmi, samozřejmě ve „věci dobra“.
Hlavní překážkou v zajištění míru domácího i světového je tedy propletení moci ekonomické a politické a s tím spojené ujařmení svobodného ducha i kultury. Tomu slouží stále více mechanizované školství i soukromé vlastnictví medií, která nehledají a nehájí obecný zájem, nýbrž zájmy svých vlastníků. K tomu se přidává ohrožení lidstva, které přichází s klimatickými změnami, způsobenými opět zejména zájmy velkých korporací, ovšem také konzumním jednáním každého jednotlivce, který sám v tomto boji o místo na slunci a vlastní přežití přispívá svým chováním destrukci světa, přírody, lidských vztahů i solidarity. Místní války jsou rovněž většinou vyvolané a podporované vedle klimatických změn mocensko - ekonomickými zájmy nadnárodních firem, které ovládají politiky jednotlivých států, ať již zprostředkovaně nebo přímo tím, že jejich reprezentant je zvolen voliči do stojí v jejich čela. Samozřejmě, například v Číně je to stát, který ovládá všechny složky moci a směřuje tak k orwellovské vizi světa.
Nápravu tedy vidím v několika oblastech. V jednotlivcích, kteří se budou spojovat do skupin vzájemné solidarity a pomoci. Ve schopnosti rozeznávat manipulaci a odolávat jí. Ve vědomí, že je třeba oddělit ekonomiku a politiku, tvořit dobré zákony ve prospěch všech složek společnosti, ve spravedlivějším rozdělování výtěžků práce všech a v mravnosti v jednání každého z nás.
Táňa Fischerová
Příspěvek v rámci kulatého stolu koalice Social Watch na téma překážky v zajišťování míru
4.12. 2017 v Praze.
