Španělsko odsuzuje útok na Írán a čelí hrozbám ze strany Trumpa, protože odmítá umožnit Spojeným státům využívat své vojenské základny.
Podle španělského premiéra je „spirála násilí zcela odvratitelná“.
Níže uvádíme výňatek z jeho projevu.
„Jak víte, minulou sobotu Spojené státy a Izrael zaútočily na Írán... Nikdo dnes s jistotou neví, co se bude dít dál; nejsou ani jasné cíle těch, kteří první útok zahájili. Musíme však být připraveni – jak ostatně říkají sami jeho iniciátoři – na možnost, že půjde o dlouhou válku s mnoha oběťmi a tedy i s vážnými ekonomickými důsledky v celosvětovém měřítku.
Postoj španělské vlády k této situaci je jasný a konzistentní.
NE porušování mezinárodního práva, které chrání nás všechny, zejména ty nejzranitelnější – civilní obyvatelstvo.
NE představě, že svět může své problémy řešit pouze prostřednictvím konfliktů a bomb.
NE opakování chyb minulosti.
Stručně řečeno, postoj španělské vlády lze shrnout do dvou slov: NE válce.
Svět, Evropa i Španělsko už touto zkušeností jednou prošly. Před třiadvaceti lety nás jiná americká administrativa zatáhla do války na Blízkém východě. Tehdy se tvrdilo, že cílem je zničit zbraně hromadného ničení Saddáma Husajna, přinést demokracii a zajistit globální bezpečnost. Ve skutečnosti však – s odstupem času – vedla k pravému opaku: vyvolala největší vlnu nejistoty, jakou náš kontinent zažil od pádu Berlínské zdi. Válka v Iráku způsobila prudký nárůst džihádistického terorismu, vážnou migrační krizi ve východním Středomoří a také všeobecný růst cen energií, a tedy i životních nákladů. To byl dar takzvaného „tria z Azor“ tehdejším Evropanům: nebezpečnější svět a horší život.
Je pravda, že je zatím příliš brzy říci, zda válka s Íránem bude mít podobné důsledky jako válka v Iráku. Zda povede k pádu strašlivého režimu ajatolláhů v Íránu nebo ke stabilizaci regionu. Víme však jistě, že z ní nevzejde spravedlivější mezinárodní řád, ani vyšší mzdy, lepší veřejné služby či zdravější životní prostředí. To, co zatím můžeme očekávat, je spíše větší ekonomická nejistota a růst cen ropy i plynu.
Právě proto se Španělsko staví proti této katastrofě. Jsme přesvědčeni, že úkolem vlád je zlepšovat život lidí a přinášet řešení problémů, nikoli život zhoršovat. Je naprosto nepřijatelné, aby političtí lídři, kteří nejsou schopni tento úkol naplnit, využívali válečnou mlhu k zakrytí vlastního selhání a zároveň plnili kapsy několika málo vyvoleným – těm samým, kteří vždy vydělávají, když svět přestane stavět nemocnice a začne stavět rakety.
Vláda bude nadále požadovat okamžité zastavení bojů a diplomatické řešení této války. Chci to říci jasně: ano, správné slovo je požadovat. Španělsko je plnoprávným členem Evropské unie, NATO i mezinárodního společenství. A tato krize se týká i nás – Evropanů, a tedy i Španělů. Proto musíme vyzvat Spojené státy, Írán i Izrael, aby se zastavily dříve, než bude příliš pozdě. Řekl jsem to už mnohokrát a zopakuji to znovu: na nezákonnost nelze odpovídat další nezákonností, protože právě tak začínají velké katastrofy lidstva.
Připomeňme si, že před vypuknutím první světové války v srpnu roku 1914 se někdo zeptal tehdejšího německého kancléře, jak válka začala. Pokrčil rameny a odpověděl: „Kéž bych to věděl, kéž bych to věděl.“
Velké války často propukají v důsledku řetězce reakcí, které se vymknou kontrole kvůli chybným kalkulacím, technickým selháním nebo nepředvídaným událostem.
Proto se musíme poučit z historie a nesmíme hrát ruskou ruletu s osudem milionů lidí.
Mocnosti zapojené do tohoto konfliktu musí okamžitě zastavit nepřátelské akce a dát přednost dialogu a diplomacii. A ostatní musí jednat důsledně a hájit stejné hodnoty, které obhajujeme, když mluvíme o Ukrajině, Gaze, Venezuele nebo Grónsku.
Otázka totiž nestojí tak, zda jsme či nejsme na straně ajatolláhů. Nikdo není. Rozhodně ne španělský lid a samozřejmě ani španělská vláda. Skutečná otázka zní, zda stojíme na straně mezinárodního práva – a tedy na straně míru.
Španělská veřejnost vždy odmítala diktaturu Saddáma Husajna v Iráku, ale přesto nepodporovala válku v Iráku, protože byla nelegální, nespravedlivá a nevyřešila téměř žádný z problémů, které měla údajně řešit.
Stejně tak odmítáme íránský režim, který brutálně potlačuje a zabíjí své občany, zejména ženy. Zároveň však odmítáme tuto válku a požadujeme diplomatické a politické řešení.
Někteří nás za to budou označovat za naivní. Naivní je však věřit, že řešením je násilí. Naivní je myslet si, že demokracie nebo respekt mezi národy mohou vyrůst z trosek, nebo že slepé a servilní následování někoho jiného je formou skutečného vedení.
Naopak, domnívám se, že tento postoj není vůbec naivní. Je konzistentní. A proto nebudeme spolupachateli něčeho, co je špatné pro svět a zároveň v rozporu s našimi hodnotami a zájmy, jen ze strachu z možných odvet.
Jsme si vědomi obtíží, ale zároveň víme, že budoucnost není předem daná, že spirála násilí, kterou mnozí považují za nevyhnutelnou, je ve skutečnosti zcela odvratitelná a že lidstvo se může ještě zbavit fanatismu ajatolláhů i bídy války.
Španělsko stojí na straně zakládajících principů Evropské unie, Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva – tedy na straně míru, pokojné existence států a jejich soužití.
Stojíme také po boku mnoha dalších vlád a milionů občanů v celé Evropě, Severní Americe i na Blízkém východě, kteří si pro zítřek nepřejí více války ani více nejistoty, ale více míru a více prosperity. Protože první prospívá jen několika málo lidem, zatímco druhé prospívá nám všem.“
Bookmark/Search this post with